Dírou v prorezlém okapu prosmýkl se unavený paprsek

Asi sám sebe překvapil neboť slunce již dávno zapadlo a tak zůstal stát na půli cesty mezi prastarou rzí a kastrolem, který na sluncem a deštěm bičované zápraží postavil poslední výpravčí jenž tu kdys již od brzkých ranních hodin stával

Paprsek zářil slabým avšak velmi jasným světlem a rozechvělé fotony milovaly se v něm takovou něhou že rozezpívaly rezavé kolejnice chvějící se pod nánosem prachu mlžným chladem jarní noci

K otvoru šklebícímu se až na samém konci žlabu doputovala dešťová kapka Chvilku váhala ale pak zahlédla tu zvláštní zář a zaslechla zpěv kolejnic

Pustila se tedy rozpraskaného okraje a i její molekuly začaly se milovat takovou něhou že společně se zářícím paprskem a tóny pokroucených kolejnic vyvolali, ti tři z hlubin noci na kratičký oka mžik to nejkrásnější ráno

Starý výpravčí si prohrábl šedé vousy a posunul smaltovaný hrnec o kousek blíž ke dveřím

Opřel se o dřevěné futro v němž panty svíraly dveře z posledních sil dlouholeté lásky zavřel oči a čekal až koleje donesou k němu první tóny posledního vlaku v údolí