Vnoučkové odjeli, utichl dětský křik. Lehká večeře a návrh Kačabce, jestli si nechce malovat vodovkama. Nadšený souhlas jsem uvítal, připravil štětce, vodu, papíry, vodovky, to vše včetně malého melou...
Slunko svítí, poustevník klečí na kolenou a sází keře. Duše si pozpěvuje a on jí do toho občas šprká, když narazí na kořen. Takže kosmír v dokonalé rovnováze. V tu něco loupne a za poustevníkovým rame...
Vzbudil jsem se brzy. Tedy na mě brzy. Volala kamarádka. Znepokojivé otázky. Pak už jsem neusnul. Jen jsem se pomodlil. Za všechny ty, které znám, kteří v posledním týdnu buď odešli z tohoto světa, ne...
Poslední zhruba tři týdny jeho duše bloudila krajinou zmaru. Po nocích se procházel snovými obrazy, kde se tu hroutil známý vesmír do jícnů galaktických sopek, tu se obrázky běžných denních chvil v mž...
„On potřebuje všechny své ideje prožít. Prozkoumat každičkou
z nich skrze své tělo. A vy jste jeho děti, nebo spíše jste jeho tělem.
Každý z vás dokáže prožívat jinak, každý z vás je jedinečným
spolut...
Když se chystáte na výlet do krajiny svého dětství, a místo očekávaného vlaku vám přijede historický motoráček, jímž jste jako malí jezdívávali, dávejte si pozor. Mohou se začít dít zvláštní věci.
Čím...
Je to už dlouhý čas, kdy jsem tě poprvé a na dlouhá léta
naposledy, spatřil. Proběhla jsi tehdy tramvají, nikým nespatřena, a než jsi
zmizela, zakřičela jsi na mne: „Vyskoč!“ Na návštěvy z jiných svět...
Nemohl jsem spát. V hlavě vířily znepokojivé myšlenky a tělo bolelo. Nakonec jsem upadl do onoho podivného stavu mezi spánkem a bděním, kde se snové světy prolínají s kulisami denní reality. Strašidel...
Opírala se o zábradlí mostu a drkotala zuby. Čepici staženou hluboko do čela, ruce pevně semknuté a přitisknuté k hrudi. Přes to, že se celá klepala, její pohled jako by hypnotizoval vodní hladinu, na...
„A pak si myslíš, že se stane co:“ Zeptala se nervózně a aniž by mne nechala odpovědět, pokračovala. „Zůstaneš sám, zavřený v kleci se svýma myšlenkama, skrze které si bláhově myslíš, že se prokopeš....
Byl jednou jeden král, který byl zbaven trůnu a vyhnán z říše své. Ten nešťastný král měl však jednoho chudého přítele z mládí. K tomu se vposled uchýlil. Chuďas ho ubytoval ve své chýši a snažil se...
Bylo pozdně letní odpoledne a já se škrábal na kopec, kde jsem se ten večer chtěl rozloučit se sluncem. Kolem mne krajina, která je mému srdci velmi blízká a kde jsem kdysi trávil i několik víkendů v...
Pokud člověk putuje krajinou sám, jeho smysly fungují jinak než v přítomnosti dalších spoluputovníků. Nejsou rozptylované povídáním, plánováním, otázkami atd. Zkrátka jsou více otevřené tomu, co se s...
Byl podvečer pozdního jara. Měsíc v úplňku již prosvítal na ještě bledém nebi a ve sluncem vyhřátém vzduchu vonělo moře. Hejna racků se vznášela kolem lodí rybářů a čekala na večeři. Na lavičce u pří...
Miluju tu vůni. Vtahuje mne do dávných příběhů a nutí se zastavit a zhluboka dýchat. A tak si mne i letos zavolala svou silou a já vylezl na zídku u silnice a zanořil obličej mezi barevné květy. Vydr...
Seděl jsem na břehu jezera a pozoroval oblaka tmavnoucí oblohy na hladině. Občas jsem si rukávem staré fleecové bundy otřel solí zastřené oči.
V kraji panovalo ticho, do kterého jen sem tam z zpovzdá...
Seděla zachumlaná v dlouhém kabátě a ruce si ohřívala nad chřadnoucím ohněm. Nad hlavou jí pluly miliardy hvězd a mimo praskání ohně vládlo, na místě, kde jsme seděli, naprosté ticho. Seděl jsem napr...
Včera jsem po cestě do Nymburku projížděl autem hejnem černých vran. Možná to byli havrani, ale to není podstatné. Vzpomněl jsem si v tu chvíli na dvě povídky, které jsem napsal přes více než deseti ...
Včera jsem po cestě do Nymburku projížděl autem hejnem černých vran. Možná to byli havrani, ale to není podstatné. Vzpomněl jsem si v tu chvíli na dvě povídky, které jsem napsal přes více než deseti ...
Seděli jsme vedle sebe a chlad zimní krajiny tančil v podobě páry kolem našich úst. Slunce zapadalo za mračnou hradbu na obzoru a kmotřička stále nic neříkala. Sedáváme spolu poslední dny, po dlouhé ...