Vzpomínám si na tvůj výraz
jak běžíš uličkou poloprázdné noční tramvaje
neslyšně jak návštěvnice z jiných světů
kterou ses vzápětí ukázala být
Bylo to v zatáčce před předposlední stanicí
tam, kde sebou tramvaj nervózně hází
a hlasitě skřípe koly uvězněnými v kolejích
Vypadalo to, jako by síly země na tvůj běh
neměly žádný vliv
a než doběhla si ke mně, já zaslechl tvůj křik
Vyskoč!
A když se tramvaj pod mostem zase líně protáhla
tak, že bylo vidět z jednoho konce na druhý
byla jsi pryč
Ostatní zahleděni do svých digitálních světů
či klimbající, dnem zmoženi
jen se tak nervózně otřásli
jak myš, které se podařilo uniknout káněti
Je to už drahně let, a přesto vzpomínám si na tvůj výraz
jak běžíš uličkou poloprázdné tramvaje
neslyšně jak návštěvnice z jiných světů
kterou ses vzápětí ukázala být