K napsání této úvahy, na horké téma islámského terorismu, mne inspiroval příspěvek jednoho mého kamaráda na Facebooku. Stěžoval si v něm na zjednodušený mediální pohled na tuto problematiku. Konkrétně zmiňoval případ v Barceloně. Mimo jiné ve svém příspěvku napsal:
Podle názorů expertů na islámský terorismus se totiž nejedná o náboženský, ale sociální problém. Pachatelé jsou většinou frustrovaní osobnostně narušení jedinci, pro které je islamismus pouze ventilem. Pokud by neexistoval islám, najdou si jiný ventil. Tak jako si ho nacházeli v jiných teroristických skupinách v minulosti (separatisté, radikální levičáci, apod.). Mladíci z Barcelony nebyli nijak nábožensky založení, ani nechodili do mešity.
Přiznávám, že je mi tento psychologizující pohled evropského liberála dost blízký. Ale něco ve mně mne vždy nutí přemýšlet dál. Studovat zdroje z různých stran barikád, snažit se na problematiku koukat nezaujatě atd. A tak bohužel musím říci, že mi dnes kamarádův pohled přijde stejně zjednodušující, jako ten, proti němuž se vyhraňuje. Proč tomu tak je se pokusím vysvětlit na následujících řádcích.
Už je to nějaký čas, co mne napadl znepokojující příměr. Pokud by byla pravda, že za vše může jen nějaká individuální frustrace, která si našla ventil a kdyby to nebyl islám, našla by si jiný, tak by asi byla správná úvaha, že kdyby ty miliony vojáků Třetí říše, z ekonomicky vyprahlého Německa, nenašli ventil v nacismu, šli vraždit ve jménu něčeho jiného tak či tak. Sice historie nezná ale – avšak jak jistě sami uznáte, asi by tomu tak opravdu nebylo. Vypadá to tedy, že takto přímočaře cesta nevede.
Vrátím se zpět do Barcelony. Kamarád si totiž nevědomě vybral případ, který ještě více nehraje dohromady s jeho pohledem. Ukázalo se totiž, že Katalánští mladíci tomuto profilu vůbec neodpovídali. Byli to normální kluci, neměli sociální, ekonomické ani pracovní problémy. Mluvili perfektně Katalánsky, měli dobré výsledky ve škole. Takže jaká frustrace? Ano, asi si zažili, že na ně mohli „bílé“ holky koukat z vrchu, ale kdyby každý, kdo je tlustý, brýlatý, nehezký, šišlavý atd. přistupoval k podobným zkušenostem stejně, tak už tady na zemi není ani živáčka. Takže tudy cesta opravdu nevede.
Nyní malá odbočka k jednomu experimentu, který mě do mého preludování velmi zapadá.
Stanfordský vězeňský experiment
Tento velmi kontroverzní experiment spočíval v uzavření určitého počtu dobrovolníků do uměle vytvořeného vězení v rolích vězňů a dozorců a sledování jejich chování. Experiment musel být předčasně ukončen kvůli neočekávané krutosti dozorců a psychickému stavu všech účastníků experimentu.
Při tom do experimentu byli zcela záměrně vybráni psychicky vyrovnaní a zdraví jedinci. Právě proto, že experiment měl vnést světlo do obecného sporu o to, zda agresivita a brutalita spíše závisí na psychických predispozicích nebo je způsobena okolnostmi.
Tento experiment velmi znepokojivě dokazuje, že jistá predispozice, latence temnoty, je v každém z nás. Avšak takový benzín uskladněný pod poklopem benzinové pumpy v městské zástavě má také dost velký potenciál nadělat slušnou rotyku. Nicméně do té doby, dokud do něj někdo nehodí sirku, se tak nestane. Stejné to bylo s účastníky experimentu.
Touto sirkou je v našem světě nějaká ideologie. Ideologie vytváří prostor, který se řídí jejími zákony. I ve vězení je přítomná. Je to ideologie síly, trestu, nadřazenosti atd.
Od experimentu zpět k realitě dnešního světa
Na chvilku zase zpět do Katalánska. Další věc, která se ukázala pravdivou pouze částečně bylo tvrzení, že chlapci nebyli nijak extra nábožensky založení, což by nahrávalo psychologizujícímu pohledu kamaráda. Dále popíši, že už samotné označení – nábožensky – je v tomto případě problematické. Ale nevadí, pro tuto chvíli souhlasím s kamarádem, ano nebyli, ale to jaksi neplatilo do samého konce. Jejich obrácení má na svědomí imám, který se svou radikalitou netajil a měl být již v roce 2014 ze Španělska vyhoštěn. Pro chlapce se stal tím, čím se pro německé obyvatele stal Hitler. Někým, kdo přesně ví, kdo může za to, že tě holky nechtěj a nemáš v garáži bavoráka, a kdo dodá tvému životu smysl. Je to ten, kdo hodil sirku do benzínky. Takže bez té ideologie by to opravdu nešlo.
Avšak jsou ideologie méně výbušné a více výbušné. Člen radikálních šachistů možná vztekle mrskne figurkou dámy po hráči Go, ale asi se nepůjde roztrhat na kusy spolu s davem nevinných lidí. Nacistická ideologie byla na nadřazenosti a pojmenování viníka postavena naprosto explicitně. Proto byla tak ničivá. S Islámem je to samozřejmě složitější. Především je třeba pochopit, že Islám není pouze náboženství. Islám je ideologií, která spojuje náboženský a společenský aspekt života v jedno. A jako takový musí být chápán. Tento prvek je přítomný v jakékoliv formě jinak velmi roztříštěného, či rozličného pojetí Islámu v různých zemích. Tím pádem je dost obtížné si představit, jak ho v rámci státního uspořádání sekularizovat. Jak se bohužel ukazuje v Turecku, tak ani tam pokus o vytvoření sekulárního islámského státu úplně nevyšel. Islám je navíc ideologií, ve které jsou prvky jakési nadřazenosti této ideologie nad všemi ostatními, někdy implicitně, někdy naprosto explicitně, nepopiratelné. Navrch i v těch nejumírněnějších formách obsahuje pravidla, která opravdu nejsou slučitelná s evropským lidskoprávním pojetím. O tom však evropský liberál mluvit nesmí – tedy spíše nechce – a obrací se k principům rovnosti či k duchovním aspektům Islámu (ty zde ani v nejmenším nepopírám). Díky tomuto spojení je vytvářena poměrně výbušná látka. Mimochodem i takový Súfismus, tedy ryze duchovní směr Islámu, je pravověrnými muslimy pokládán za herezi.
Velmi nerad bych, aby byl odstavec výše chápán, jako nějaké radikalizované vyhranění vůči Islámu jakožto náboženství. To vůbec není předmětem této úvahy. Chtěl jsem jen ukázat na to, že Islám je především nábožensko-společenskou ideologií a jako takový musí být chápán. Nelze se na něj dívat pouze skrze jeho duchovní složku. V tom se shoduji s odborníky na Islám asi na všech stranách fronty.
Tuto ideologii proto není možné ignorovat, pokud se díváme na celý proces radikalizace části populace, která se k ní hlásí a na proces integrace muslimů do světa evropského humanismu.
Odborníci na Islám se k této problematice stavějí také různě. Za zmínku však určitě stojí nedávný článek Edhana Aslana, islámského teologa působícího na vídeňské universitě. Nedávno publikoval studii, ve které dochází k závěru, že Islám hraje při radikalizaci muslimů větší roli, než se předpokládalo. Jsem velmi rád, že tuto studii publikoval muslim. Těžko ho lze nařknout z neobjektivity. Odkaz na český článek o této studii je ve zdrojích níže.
Možná se nyní čtenář zeptá, co z mé úvahy vyplývá a kam směřuje. Asi nepotěším ty, co mají rádi jednoznačné závěry. Naopak. Jsem přesvědčeno o tom, že žijeme ve světě mnohoznačnosti a že musíme vystoupit z komfortnosti zjednodušujících pohledů a našich zbožných přání. Ty plodí radikalismus na straně jedné a naivní „sluníčkářství“ na straně druhé. Nesmíme se bát zkoumat všechny dostupné aspekty, vystavit se jim i přesto, že nás znepokojují, nezapadají do našich představ atd. a pracovat s nimi. Pravdu – realitu, je třeba začít vnímat spíše jako něco dynamického, měnícího se před očima, avšak většinou plujícího někde uprostřed mezi jednotlivými názory, než jako jednoznačný návod či vše vysvětlující rozuzlení. A v tomto proudu nejednoznačnosti je pak třeba hledat inspiraci pro jednotlivé konkrétní kroky vedoucí ke zdárnému řešení.
PS: Pro jistotu dodávám, kam tato úvaha určitě nesměřuje. Určitě se nehlásí k jakýmkoliv xenofobním a rasistickým názorům, k lidské lhostejnosti a neochotě pomáhat těm, kdo pomoc opravdu potřebují.
Zdroje:
Ednan Aslan – český článek o studii vlivu Islámu na radikalizaci. http://www.tyden.cz/rubriky/domaci/studie-udajne-potvrzuje-vliv-islamu-na-radikaly_440754.html
Stanfordský vězeňský experiment – Wikipedie https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Stanfordský_vězeňský_experiment&oldid=15195437