Strávil jsem vánoční a novoroční čas v dobré společnosti. Mnoho večerů či celých víkendů mi byly společníky opravdu velké duše. Sokrates, Platon, Aristoteles, Lucius Annaeus Seneca, Marcus Fabius Quintilianus, Tomáš Akvinský a velcí mužové renesance jako René Descartes, Thomas More či Jan Amos Komenský.
Nořil jsem do odkazů těchto myslitelů a trochu smutně jsem si uvědomoval, jaký je propastný rozdíl mezi jejich myšlenkami a dnešní šestákovou esoterikou (rozdíl o v obou přístupech krásně demonstruje obrázek v záhlaví). Při studiu jejich textů člověk zjišťuje, jak jsou jednotlivá slova obsažná, jednotlivá tvrzení podpořená argumenty a opírající se vždy o dva základní pilíře. Ducha a zemi. Tj. o něco, co člověka přesahuje a je v něm věčné a stejnou měrou o to, co lze pozorovat a racionálně podepřít. Právě tento přístup, který je velmi spjatý jednak s pokorou a jednak s opravdovým hledáním „pravdy“, je všem výše jmenovaným společný, ačkoliv je od sebe dělí skoro dvě tisíciletí.
Je tak v naprostém protikladu toho, co můžeme na esoterické scéně pozorovat dnes. Místo studia stačí zmáčknou tlačítko „Sdílet“ na Facebooku, dokonce ani ten primitivní úkon Ctrl C a Ctrl V už není potřeba. Místo argumentů demagogie a místo noření se do hloubky ducha estráda, která už ztratila jakékoliv hranice. Takže se dnes během týdne můžete naučit existovat bez jídla, naučit se dýchat pod vodou, komunikovat s mimozemšťany, kanálovat (channeling tomu říkají) s duchovními bytostmi, pokecat s Kristem, Buddhou a dalšími a jejich moudra zapisovat do svých blogů a krmit jimi další ovce v tomto stádu, které totálně rezignovalo na to, že má od pána Boha v hlavě také mozek.
Slova těchto moderních duchovních velikánů se hemží moudry tu z oblasti filozofie, tu z psychologie, kvantové mechaniky, teorie relativity atd. Při jenom trošičku hlubší znalosti některého ze jmenovaných oborů pak musí běžný člověk plakat, nebo se smát. No a není se pak čemu divit, že ti opravdu v daném oboru vzdělanější, koukají na celé toto bizardní divadlo naprosto nevěřícně.
Na základě svých znalostí všehomíra pak dedukují tito moderní esoterici závěry, při kterých se tají dech. Například teď byla hitem historka o Cernu. Jestli to ještě nevíte, kradou nám tam duše a vytváří prostor pro vstup černé hvězdy. Navazují tak na práci Hitlera, ale nebojte, moudrý tatíček Putin už vyslal vojsko a brzy srovná Švýcarsko se zemí.
Vzpomínám s láskou na pana Tomáše, který kdysi říkal, že dokud se člověk o něčem nepřesvědčí na vlastní oči, jsou to všechno jenom povídačky i kdyby byly sebeduchovnější. Vzpomínám se stejnou láskou na paní Tomášovou, která tak často upozorňovala všechny ty duchovědce (kteří proti těm dnešním byli opravdu hodně uzemnění), ať používají rozum . I já jsem kdysi dostal sprďáka, že se mám držet země a ne ptákovin. Vzpomínám, jak mluvila o tom, že vše, co mezi člověka a jeho nejvnitřnější já – Míla se nebála používat slovo Bůh – staví cokoliv dalšího (jakékoliv síly, schopnosti, další „duchovní“ bytosti atd.), nemá s opravdovým duchovním hledáním nic společného, protože místo toho, aby směřovalo k jednotě, tak vytváří mnohost a místo toho, aby ego rozpouštělo, tak ho jen posiluje.
Vzpomínám také na to, jak pan Tomáš často říkal, že je škoda, že neměli mnoho informací a kolikrát bloudili a museli si ke každému dalšímu krůčku najít vlastní cestičku. No možná by dnes koukal. Vypadá to, že velké množství informací je daleko větší překážkou. Od hloubky a opravdovosti vede k povrchnosti a digitální demenci (jak současný stav trefně nazval Manfred Spitzer ve své knize).
Na druhou stranu, rodí se i směry (nebo se spíše obrozují), které se nebojí vrátit tam, kde nám naši předci zanechali schované poklady, na které v jejich době ještě nedozrál čas. Spojují ty, jež jsou většinou tišší, poctiví ve své práci a pokorní ve svém hledání. Žijí bez instantních návodů na život, nebojí se nevědět a pokud jsou náhodou i na Facebooku, tak nemají v každém svém příspěvku alespoň jedno selfie.
Díky za ně, jinak by si člověk opravdu mohl myslet, že se svět definitivně zbláznil.