Vnoučkové odjeli, utichl dětský křik. Lehká večeře a návrh Kačabce, jestli si nechce malovat vodovkama. Nadšený souhlas jsem uvítal, připravil štětce, vodu, papíry, vodovky, to vše včetně malého melounové občerstvení a ulehl do hamaky nedaleko terasy, na které malá slečna tvořila. Nebe se začalo barvit do nachova, oči se klížily. Než se – a opravdu se zavřely? – panenky schovaly za víčky, zahlédl jsem na nebi trhlinku. Malinkou. Svěží vzduch s vůní borovic a skal z cenomanského pískovce osvěžil zpocené skráně.
Celý den lezení za sebou. Lehká večeře pod skalami. Tělo unavené, ale kdo by to v šestnácti řešil. Vše bylo podřízeno srdci a jeho touhám. A to bylo lačné ještě po jednom předvečerním výstupu. Chvilku ukecávám kamaráda, balíme lano, karabiny, smyčky. Za deset minut stojíme pod vybranou cestou. Není těžká, obtížnost šest. Ani jeden kruh, samé smyčky. Stoupám vzhůru, vzduch začíná vlhnout. Dostávám se pod otevřený kout. Zakládám jistící smyčku s uzlem a pokračuju vzhůru. Z poza hřebene zakryje nebe černý mrak a během vteřiny se kout promění v potok. Snažím se postupovat dále, ale i drsný pískovec Suchých skal, se pod tekoucí vodou stává kluzkým mýdlem. Ještě pár metrů a budu na velké polici, tam bude vyhráno. Noha se však smekne a gravitace dává jasně najevo, kdo je tady paní. Čas se protáhne jako guma a vytvoří prostor pro mnoho myšlenek a úvah, zatímco se tělo řítí dolů. Přemýšlím, jak hluboko pode mnou je poslední smyčka. Šest metrů? Osm? A co ta police pod ní, tu asi musím trefit… Očekávám brzké zatmění mysli. Než se však dostaví, v mraku nade mnou, vytvoří se trhlina. A tou, skrze oponu času dolehne ke mne radostné: „Tati, koukej, jaký jsem namalovala krásný srdíčko!“
Ještě než mne Kačabčino kolínko zabořené mezi žebra při skoku do hamaky dokonale přiková do letošního léta, cítím, jak jako zázrakem, letící tělo mine polici a po patnácti metrovém pádu jej bezpečně zachytí lano. Jako do peřinky…
Možná občas někdo ohne prostoro čas a sešije zdánlivě nesouvisející momenty našeho bytí nití prozřetelnosti, abychom se mohli dožít jednoho krásného srdce.